Informace o zemi
Organizované zájezdy
Fotogalerie Etiopie
Oblíbené trasy a programy (individuálnì)
Komunikujte s námi
Radek Burda fotograf
Kontakt

Faranji s.r.o.

podchod stanice metra Andìl
Na Kní¾ecí, Praha 5, 150 00



Kak my ¾ili v Petìrburge(Petrohrad skrz klíèovou dírku kvartíry)

Koncem listopadu k deváté hodinì ráno se plnou parou blí¾il k Petrohradu vlak od Var¹avy. Zrovna tálo a bylo tak sychravo a mlhavo, ¾e se jen zvolna rozednívalo; z oken vagónu se nedalo ani na deset krokù vpravo èi vlevo na trati nic rozeznat. Nìkteøí cestující pøijí¾dìli z ciziny, nejvíc v¹ak byla obsazena oddìlení tøetí tøídy, vesmìs obyèejnými pracujícími lidmi z okolí.

Tak poèíná jeden z nejslavnìj¹ích románù Fjodora Michailovièe Dostojevského nazvaný „Idiot“.  Dnes u¾ se z ciziny do Petrohradu vlakem pøíli¹ nejezdí. Romantika klapotu kolejí a páry a ¾havých jisker z komína byla nahrazena údernou silou tøíhodinového letu. Témìø ka¾dý Evropan do Petrohradu u¾ jen létá a i pro nás, dvì køepelky, to byl jen plavný skok beze v¹í romantiky. Starý známý Aeroflot nám pøipravil jen jednu drobnou turbulenci, jako dal¹í chod své oblíbené letu¹ky nad padesát a jinak nic. Vlastnì je¹tì jednu zmìnu proti úvodnímu odstavci jsme si u¾ili. Byl to jiný èas. Místo Dostojevského pozdnì podzimního mìsíce jsme si zvolili dobu únorového valentýnka s poøádnou ruskou zimou. Dìláme to tak u¾ léta. V¾dycky nìkam na Valentýna. Samozøejmì, ¾e ten svátek pøíli¹ nepatøí do výbavy Støedoevropana, ale zase kdy¾ jde u mne o polibek v cizinì a chvilkovou víkendovou rozko¹, kdy nemusím po sobì uklízet ráno peøiny a spát mohu celou noc nahý, tak i nemilovaný import je najednou vzat na milost. Proti pøedchozím polibkùm irským a skotským jsme letos zvolili polibek ruský. Rozhodli jsme si udìlat radost a zkusit ¾ít alespoò pár dní ¾ivotem alespoò trochu podobným ¾ivotu staré ruské ¹lechty. Tak trochu jsme v koutku du¹e mysleli i na sanì ta¾ené koòmi.

 

Mìsto Petrohrad kdysi postavil Car Petr Veliký na ba¾inách, aby se ukázal a aby otevøel okna do svìta. Jedním velkým máchnutím drápù ruského medvìda vztyèil na 40 ostrovech, které spojuje více ne¾ 300 mostù, okouzlující mìsto, za kterým ka¾dý rok jezdí milióny turistù. Mosty, kanály, ¹iroké bulváry, vzne¹ené budovy, pøes staletí se klenoucí ohromující baletní tradice v Mariinskom teátru a samozøejmì nesmíme zapomenout na bá»u¹ku Lenina a jeho bol¹evickou revoluci. To jsou ty hlavní turistické taháky, za které náv¹tìvníci utrácejí nekoneèné peníze. Takhle nìjak jsme to chtìli i my, jen jsme malièko pozapomnìli, ¾e „dìneg nìt“. A tak místo luxusních hotelù evropského støihu, livrejovaných vrátných a limuzín s èernými skly na nás zbyly jen bábu¹ky postávající hodiny a hodiny v mrazu na nádra¾í, a které mají na svých lepenkách z krabic od bot napsáno to kouzelné „kvartíry zdìs“. Nably¹tìný svìt horní tøídy byl od nás vzdu¹nou èarou jen kousek, ale my jako bychom bydleli na druhém konci svìta. Pro nás to byl Petrohrad postavený na ba¾inách. Nám, „uniètó¾ennym“,  bylo souzeno bydlet v „kvartíre“.

 

Kdy¾ pøicházel ke køi¾ovatce Gorochové a Sadové, sám u¾asl nad svým neobyèejným vzru¹ením, netu¹il, ¾e se mu srdce rozbu¹í tak bolestnì. Jeden dùm pravdìpodobnì svým zvlá¹tním vzhledem ji¾ zdaleka pøivábil jeho pozornost. Dùm byl rozlehlý, dvoupatrový, ponurý, strohý, ¹pinavì zelené barvy. V tìchto petrohradských ulicích se zachovalo nìkolik, ostatnì velmi málo, podobných domù, postavených koncem osmnáctého století, úplnì beze zmìny. Byly to stavby s tlustými zdmi a mìly nápadnì málo oken, z nich¾ ta pøízemní byla vìt¹inou opatøena møí¾emi. Dole bývají pøevá¾nì smìnárny. Zvenèí uvnitø je dùm nehostinný, v¹echno jako by ustrnulo v èíhavém tichu.


 

Národy, kterým se nìkdy v historii stane ta neblahá pøíhoda, ¾e se uzavøou do svých skvostných a jedineèných my¹lenek a ostatní lidi vidí jako snù¹ku pitomcù, jsou vùèi pøivandrovalcùm z toho jiného svìta velmi nedùvìøivé. V takové zemi je ka¾dý èlovìk zpoza hranic toliko ¹piónem a rozvraceèem a pro cestovatele je velmi obtí¾né ty ledy lámat. A je krutì smutné, ¾e tahle státní ¹piónománie, která vìt¹inou proroste a¾ do té nejobyèejnìj¹í mezièlovìèí komunikace, mnohdy trvá i dlouhé roky poté, kdy se tam u nich ta kvartíra ú¾asných my¹lenek vyluxuje. Ani léta poté, kdy napomádované, vzne¹ené busty soudruhù Leninù - nebo Mao Ce-tunga nebo Ajatolláha Chomejního, èi jiného zvìstovatele pravdivých pravd – byly u¾ koneènì odlo¾eny kamsi na skøíò, ani poté stále je¹tì domorodcùm pøed cizinci nespadnou ty jejich citrónové a podezøívavé masky. Zvyky starých dìr¾aví jsou prostì ¾eleznými ko¹ilemi a lidskou povahu a výchovu nezmìníte jen jinými palcovými titulky ve svobodných novinách.

 

Lenin v Rusku oficiálnì zemøel v devadesátých letech. Kdy¾ je¹tì byl jura a v plném rozpuku sil a srpy a kladiva ¹lo nalézt na ka¾dém ubrousku v jídelních vozech sovìtských vlakových souprav, mìli tam v té zemi takový bájeèný zvyk, kdy ozbrojení mu¾ici s legraèními flintièkami a s bohu¾el ostrými náboji si to ¹trádovali pøed ka¾dièkým mostem a ka¾dièkým tunelem a hezky pìknì ho ve vojácky prkenném pozoru hlídali. Aby ten tunel zlý imperialista neukradl, proto¾e takový tunel odvleèený tøeba do Ameriky, no to by byla vìru politicky tøaskavá vìc. A uplyne dvacet let – a my pøi své dal¹í náv¹tìvì zji¹»ujeme, ¾e jejich patrolové zvyky tam zùstávají stejné. A stejné to zùstalo i se ¹piónománií. Ka¾dý turista je pøeci turistou podezøelým a je tedy nutné ho dáti úøednì a policejnì sledovat. ®e nevíte jak, kdy¾ turistù je pøeci tolik? Ach kde¾e. U¾ z dob cara je milionkrát ovìøen skvìlý výrobek na sledování - policejní pøihlá¹ka. Ka¾dý turista jako pøedpokládaný zdroj neplech je povinen se pravidelnì hlásit na místní policejní slu¾ebnì. Tedy pokud nebydlí v úøednì provìøeném hotelu. Takový zaslou¾ilý hotel to podlé hlá¹ení toti¾ samozøejmì umí podat za vás. Dvì mouchy jednou ranou. Turista je lapen do policejních statistik podle zákona a pøitom to vlastnì neví a „správné“ hotely mají správné pøíjmy za správné peníze. Jen¾e my chceme bydlet v kvartíre, jak tu bydlí v¹ichni ti, kteøí sem nejezdí za turistikou. Ru¹tí námoøníci a slévaèi. Ru¹tí studenti a zahradníci. Celá Rus. A v kvartírach vám tu bumá¾ku prostì podle zákona udìlat nesmí.

 

Èlovìk by øekl, ¾e ¹vejkování je èeský patent. Ale to kdepak. Mo¾ná ©vejkovi na západ od nás dvakrát mnoho nerozumí a pøíli¹ tu u¹klebaènou a u¹tìpaènou srandu nechápou, ale totalitní a posttotalitní státy? Nikoli náhodou je èeský voják ©vejk masovì oblíben i v Rusku. Copak Èièikov není vlastnì trochu ©vejkem a støeèkování s mrtvými du¹emi není nám tak dobøe známé ¹vejkování? Nejsme to jen my, ti mistøi svìta s právními klièkami a obálkami pod stolem, ale i pøátelé z Ruska v tom umí chodit neménì obstojnì. Chce¹ kvartíru, která je jen pro na¹ince a kde nesmí¹ bydlet, proto¾e nemá¹ pøihlá¹ku? Davaj dìngi! Bábu¹ka má peníze, policejní slu¾ebna vyplnìné statistické políèko a lahvinku vodky a my máme svoji vysnìnou kvartíru. Dokonce v úplném centru. Bábu¹ka naslibovala úplnì v¹echno. Teplou vodu, barevnou televizi s veèerním programem Putin, Putin, Putin a i kuchyni s nádobím. Vlastnì tam bylo v¹echno. Jen - jen to bylo takové ruské. Ji¾ dùm toti¾ jakoby vypadl z oka Dostojevskému popisu – ta smìnárna v pøízemí toti¾ opravdu byla. Omlácená omítka, zpustlý dvorek, ale dveøe do pevnosti na kód a bezpeènostní zámek. Øíci o chodbì, ¾e byla za¹lá, bylo té chodbì poctou.

 

Geòùv byt byl ve druhém patøe, vedlo k nìmu velmi svìtlé, èisté a vzdu¹né schodi¹tì a skládal se z ¹esti èi sedmi pokojù a pokojíèkù, docela obyèejných, pøece v¹ak ponìkud nákladných pro úøedníka s rodinou, i kdy¾ pobíral dva tisíce rublù platu. Byt rozdìlovala dlouhá chodba vedoucí z pøedsínì. Na jedné stranì byly ony tøi pokoje urèené k pronajmutí osobám „obzvlá¹» doporuèeným“;  kromì toho byl na té¾e stranì chodby a¾ na konci u kuchynì je¹tì ètvrtý pokojík, tìsnìj¹í ne¾ ostatní, který obýval vyslou¾ilý generál Ivolgin, hlava rodiny. Spával tam na ¹iroké pohovce a musel vcházet i vycházet pøes kuchyò a po schodech pro slu¾ebnictvo.

 

Od uvedeného popisu uplynulo pùldruhé století. Mnoho se to za ty roky nezmìnilo. Poøád je v Rusku nutné pronajímat byty a trochu tím vylep¹ovat rodinné rozpoèty. Byty v¹ak dnes u¾ zdaleka nejsou tolikapokojové, dìdictví bol¹evické revoluce a rozdìlování bytù na men¹í jednotky vykonalo své, a tak dnes naleznete pøevá¾nì ji¾ jen nejvý¹e tøípokojové apartmány s vlastním vchodem z chodby. Není v¹ak ¾ádným pøekvapením, kdy¾ do „kvartíry“, kterou jste si den pøedtím pronajali a samozøejmì zaplatili, vejde najednou dcera paní majitelky s vlastním klíèem, aby si své spodní prádlo vlo¾ila do své praèky a také ji i zapnula. A není ani ve va¹í kvartíøe neobvyklé, kdy¾ sly¹íte za dveømi ¹ramot a pak naèapete sousedy, jak se dívají z chodby kukátkem k vám do bytu, proto¾e cizinci v takovémto bytì, to je pøeci rarita. Na výtah zapomeòte, ¹lapat do va¹eho poschodí budete pìknì po svých, hezky kolem vyhøezlých trubek od topení neumìle zamalovaných latexem a po chodbì plné v¹emo¾ných drátù od antén a satelitù za oknem.

 

My ji¾ svoji kvartíru máme! Dostali jsme byt zaøízený s tou nejtypiètìj¹í ruskou pompou. Na stìnách barevné tapety se zábìry ruské pøírody plné voòavých bøíz a poskakujících ladných jelenù. Syté barvy pùsobí velkolepým a honosným dojmem, v jiné místnosti okukujeme zavì¹ené gobelíny s pochytaným prachem z osmnáctého století, které jsou spí¹e koberci na¹torc, ale musíme uznat, ¾e i tak pùsobí impozantnì. Ano, to je to na¹e vzne¹ené aristokratické hnízdeèko, které jsme si vysnili a ani nevnímáme drobnosti, které by nám doma tøeba i vadily.

 

Je nám jedno, ¾e se nám kolem kotníkù a a¾ po kotníky víøí chuchvalce prachu, je nám jedno, ¾e okna do stìn na¹eho apartmánu byla kdysi vsazena s komsomolskou rychlostí plánu plnìného na 230 procent, pøi kterém nebylo se tøeba ohlí¾et na nìjakou zatrachtilou libelu a tak nám prostì okna jen zvesela poskakují zleva doprava a nahoru a dolù a dovádivì tancují svoji písnièku. Na¹tìstí to ale není moc vidìt, proto¾e je máme zakryty záclonami, u kterých mo¾ná vadí jen to, ¾e na ka¾dé polovinì okna je jiný vzor. Jsme nad¹eni, ¾e rámy oken jsou èerstvì natøeny, proto¾e alespoò tak mù¾eme najít kousek místa, kde není v¹udypøítomný prach a bavíme se nad ruským zpùsob nátìru, který nezastaví ¾ádná pøeká¾ka a i klika, která se nachomýtne do cesty, je po zásluze pøetøena. Alespoò je v¹e barevnì sladìné a také to i na na¹ich fotkách vypadá impozantnì.

 

Bydlíme koneènì v na¹em vysnìném carském Petrohradì, kde v¹e je na fotkách velkolepé. Máme svoji ú¾asnou kvartíru v imperiálnì-byzantském slohu a vùbec se nenecháme rozházet tím, ¾e slovo „ú¾as“ v ru¹tinì znamená smrtelná hrùza. Jsme nad¹eni ze svého byteèku a utíkáme do univermagu za pokupkami. Kupujeme jako rodilí petrohraïané pravé Sovìtskoje ©ampanskoe a Ikry carskije, kupujeme veku a dvoulitrový kvas v plastové lahvi a dìláme si ten nejbájeènìj¹í mondénní mejdan, jaký si mù¾ou bol¹evníci jako my dovolit. Milujeme Petrohrad, milujeme byteèek, kde se podle náv¹tìvnické knihy pøed námi vystøídalo stosedmdesáttøi náv¹tìv, ale ¾ádná z ciziny, a u¾íváme si ty noci v bì¾ném apartmá, jakých je po Petrohradì tisíce a které turisté nikdy nespatøí, proto¾e se nechají jako medvìdi navá¾et do unifikovaných hotelù, kde mýdlo má normou danou vzdálenost od kraje mramorového umyvadla. Ne, ne¾ijeme si jako ¹lechta, to my jsme ¹lechtou. Kvartírová ¹lechta a v¹echny Ermitá¾e a Zimní paláce a Petropavlovské pevnosti mìníme za to rozko¹ného ubytování uprostøed gobelínù a s fejkovými kaviárovými chlebíèky zapíjenými fejkovým ¹ampaòským.

 

Petrohrad  - to je kvartíra, chce se nám zvolat.

 

„Je¹tì dobøe, ¾e si vybrala takového idiota,“ odpovìdìla jí ¹eptem Lizaveta Prokofjevna. Kní¾e My¹kin sly¹el, ¾e ho nazvali idiotem, a zachvìl se, ale ne proto, ¾e ho tak nazvali. Na „idiota“ rázem zapomnìl.  V davu, nedaleko místa, kde sedìl, kousek stranou – nedovedl by pøesnì øíci, kde zrovna – se kmitla najednou tváø, bledá tváø orámovaná tmavými vlasy, se známým, pøedobøe známým úsmìvem a pohledem.

 

Milujeme Petrohrad. Vá¾nì. Na poèest toho ú¾asného mìsta jdeme veèer na balet do Mariinského divadla a dáváme si tam pravé ¹ampaòské v umìlohmotném poháriku.

 

Partnersk weby: LastMinute dovolená | Dovolená na horách | Vandrování svìtem, fotogalerie | Dovolená Tunisko | Dálky.cz | Fotky s du¹í | Kréta