Informace o zemi
Organizované zájezdy
Fotogalerie Etiopie
Oblíbené trasy a programy (individuálnì)
Komunikujte s námi
Radek Burda fotograf
Kontakt

Faranji s.r.o.

podchod stanice metra Andìl
Na Kní¾ecí, Praha 5, 150 00



Moje pou» za nomády

Ka¾dý rok se tisíce nomádù vydávají na pì¹í pou» se svými stády koz a ovcí ze zimních pastvisek do svých letních pùsobi¹», aby po ètyøech a¾ ¹esti mìsících odtud pak zase pochodovali zpìt. Svá putování s ¾eleznou pravidelností naèínají rok co rok ji¾ po dlouhá staletí a jdou se v¹ím svým majetkem stovky kilometrù pøes øeky i mohutné hory. Je to cesta vùle, nezlomnosti a odvahy, pro nì v¹ak je to jen práce. Zpùsob, jak zabezpeèit ob¾ivu pro svá stáda. Jeden z nomádských kmenù ze severovýchodního Iránu se nazývá Shasevanové a o nìm je toto vyprávìní.

Historie Shahsevanù

Shahsevan v pøekladu znamená „ti, kdo milují ¹áha“. Legenda hovoøí, ¾e nový kmen byl uspoøádán asi okolo roku 1600 ¹áhem Abbasem ze Safavidské dynastie. Neexistuje v¹ak jediný historický dùkaz, který by tuto legendu podporoval, ba co víc, není znám ¾ádný kmen tohoto jména a¾ do poèátku 18.století. První historické zmínky o kmenech z oblasti Ardabilu a Moghanské stepi nacházíme a¾ z období vlády slavného iránského dobyvatele Nader Shah Afshara.  Ustavujícími kmeny byly kmeny tureckého pùvodu, jejich¾ koøeny a pùvod lze vysledovat a¾ do Støední Asie. V prùbìhu posledních 250 let, byla oblast Ázerbájd¾ánu èasto boji¹tìm mezi Íránem a jeho sousedy a Shasevani v té historii hráli èasto prominentní úlohu. Na poèátku 19.století ru¹tí dobyvatelé urèili moderní hranice Iránu a Shahsevani tak pøi¹li o svá tradièní zimní pastviska v Moghanské stepi, co¾ mìlo za následek znaèné nepokoje v dané oblasti. Vrcholem nepokojù bylo Shahsevanské ta¾ení na Teherán v roce 1909, které sice vojska   potlaèila, ale jeho¾ dùsledkem byla nezávislost Shahsevanù na vládì.  Krátce po islámské revoluci v roce 1979 byli Shahsevanové oficiálnì pøejmenováni na Elsevany – „ti, kteøí milují lid“, proto¾e jejich staré jméno  - „ti, kteøí milují ¹áha“ pøíli¹ pøipomínalo ¹áhùv re¾im.

-

Na svou cestu do Iránu jsem si balil úplnì normálnì. Jako na ka¾dou jinou túru. Spacák, svetr, poøádné boty, mraky máslových su¹enek, kterým dìlám reklamu mezi dìtmi po celém svìtì, ani¾ jsem z toho dosud vidìl jedinou korunu, a samozøejmì knihy na dlouhé veèery. Jako v¾dy jsem se vydával do zemì s tím, ¾e si v letadle nahonem pøeètu, jestli mají moøe nebo krále (a nebo obojí), a pak tam budu za znalce. Jen¾e jsem uèinil tu osudnou chybu, ¾e jsem se do prùvodce zaèetl ji¾ doma. A prùvodce udìlal tu osudnou chybu, ¾e mi nabídl slovo Shasevan. Podivné slovo s pøíchutí touhy a dobrodru¾ství, o kterém tady doma sní ka¾dý malý kluk. Zvlá¹tní, jakou moc mù¾e mít jedno jediné slovo. Plán cestování byl od té chvíle pøekopán jen za tímto jediným úèelem.

 

Problémem cesty je roèní období. Letím v øíjnu, a to je zrovna doba, kdy se kmeny stìhují a je tì¾ké si je vyèíhnout. Pøesto jsem se rozhodl, ¾e to nevzdám, naopak vìøím ve své staré dobré ¹tístko, jako u¾ mnohokrát. No teda ¹tístko, tomu tak tady øíkám jen vám. Doma pøed ostatními sousedy, co jezdí tak nejvý¹ do Bulharska do kempu, tomu øíkám hluboká cestovatelská moudrost.


 

Snad se ten Peykan nerozsype.

Má cesta za nomády zaèala v iránském Tabrízu, které je správním centrem celé provincie. Hned na nádra¾í jsem si najal taxikáøe s mírnì obstaro¾ním koèárem, který je tu v Iránu bezkonkurenènì tím nejoblíbenìj¹ím vozítkem. Znaèka? Peykan. Ka¾dý v Iránu ví, co je peykan. A pro cestovatele se nesvést peykanem v Iránu by byla asi taková hanba, jako pro japonce si neumastit ruce od klobásy na Václavském námìstí. Dnes se u¾ sice ten krasavec nevyrábí, ale výroba skonèila teprve pøed dvìmi lety. Prostì peykan je v Iránu vozítko mo¾ná ne nejoblíbenìj¹í, zato urèitì nejroz¹íøenìj¹í. Nìco jako stará dobrá ©koda 100. Samozøejmì, ¾e by se tu chtìlo jezdit v mercedesech, ale realitou je peykan. Ten mùj byl vyroben je¹tì v osmdesátých letech, ale ¹lapal jak ¹výcarské hodinky. Kdy¾ nebyl kopec. V kopci ten medvìd, mr¹ka, tro¹ku mruèel. Jen¾e mìl, na rozdíl od v¹ech tìch japonských a indických moderností, obrovský kufr. A taky jezdil za pùl. Samozøejmì, ¾e ne ve spotøebì, ale v kilometrovném.

 

Benzín v Iránu je lacinìj¹í ne¾ víno. A to nikoli obraznì, ale doopravdy. Vyhlá¹ené vinice v ©írazu byly toti¾ znièeny, proto¾e tady se alkohol pít nesmí, zato benzín si tu mocipáni sedící na jednìch z nejvy¹¹ích zásob ropy na svìtì cení pro iránský lid jen asi na dvì koruny. Pro Yousefa, kterého jsem si na své putování vybral jako dro¾kaøe, je to tedy zlatý dùl. V¹ak si také celou cestu prozpìvoval. Arménsky. Bylo to bájeèné, proto¾e iránské funébr mar¹e se nedají poslouchat. A Arménsky proto, ¾e Yousef je po mamince Armén. Mìl to vymy¹lené chytøe. Doma na zdi mìl Alího, nejslavnìj¹ího iránského muèedníka, aby sousedi vìdìli, jak je po ¹iítsku zbo¾ný, a pøed kostely se køi¾oval, proto¾e je Arménem po matce, neboli køes»anem. A se mnou, i kdy¾ byl ramadán, hulil jak fabrika a pil jak duha celý den, proto¾e potkal èeského bezvìrce, a pøed ním se pøeci nemohl shodit. Øíkal mi a culil se u toho, ¾e je také bezvìrec, proto¾e to, co tu v Iránu dìlají mulláhové, tak to tedy ne. A mìl pravdu. Já také tedy tohle ne. Zakázat pití vína v zemi perského básníka Omara Chajjáma, který snad v ka¾dém svém druhém ètyøver¹í opìvoval lahodnou chu» toho bo¾ského nápoje, tak to je hor¹í ne¾ zloèin. To je hloupost. V¾dy» ten chlap, ten básník Chajjám, si na tom kruci postavil ¾ivnost a jen vlastnì jen pøes to víno ho zná celý svìt. Ale co. Mají co chtìli. Dnes proslavenou znaèku ¹írázského vína mù¾ete koupit z jihoafrických vinic.

Lidé ve vìtru

Nomádi a jejich zpùsob ¾ivota byli pro filmaøe v¾dy velkou výzvou. Pro svùj svobodomyslný ¾ivot, hrdost a nezdolnost byli pøímo pøedurèeni pro romantické a hrdinské eposy.  Poku¹ení v novém století neodolal ani zku¹ený èeský re¾isér Ivan Pazder, který v roce 2005 natoèil nejdra¾¹í kaza¹ský film za neuvìøitelných 40mil. dolarù. S lapidárním názvem „Nomád“.

 

Pøesto asi nejslavnìj¹ím filmem o Nomádech je dokument re¾iséra Anthony Howartha. Hlavními hrdiny jsou skuteèní èlenové nomádského kmene Bachtiarù ¾ijící v oblasti Zagros Mountains v západním Iránu. Neskuteènì poutavý, témìø dvouhodinový pøíbìh nominovaný na Oskara zobrazuje jedno z jejich putování za zelenými pastvinami. V strhujícím filmu sledujeme jeden pøíbìh nezlomných pastevcù, kteøí pøevádìjí své stádo koz a ovcí pøes dravé ledovcové øeky, na kterých nejsou ¾ádné mosty. Sledujeme je, jak se brodí pøes snìhové plánì a horské stìny ètyøtisícovek, proto¾e jedinì tak mohou pokraèovat ve své práci. Proto¾e jedinì tak mohou na novém místì. 300 kilometrù vzdáleném opìt zaèít svá stáda pást. Dechberoucí scenérie, podmanivá muzika a ú¾asné lidství nenechá v kinì jediného diváka chladným. 

 

Pro re¾iséra Howarda se tento film stal osudem. Stal se toti¾ jeho filmem jediným. Smutné je, ¾e do Èech se tento pøíbìh „lidí ve vìtru“, tato píseò lidské odvahy a nezlomnosti,  je¹tì nikdo nedostala do bì¾né distribuce.


Jedeme za Shahsevany

Vyrá¾íme k Aras River na ázerbájd¾ánsko-íránské hranici na severu zemì. Yousef zná na¹tìstí pár anglických slov, tak si nìjak rukama nohama vysvìtlujeme a hrdelními skøeky, ve kterých nakonec i on rozpoznává to kouzelné slùvko Shahsevan, potvrzujeme, co je mým cílem. Aras River je nádherný kus zemì. Má ale tu smùlu, ¾e le¾í pøímo na hranici, a tak je celý obmotaný klubkem ostnatého drátu s vojenskými budkami co pùl kilometru. Ne, ¾e by nás nìkdo obtì¾oval, to ne. Ale fotit jsem nesmìl. Jen¾e tady pøíchází první zklamání. Místní o ¾ádných Shahsevanech neví. Tady a Shahsevani? V¹ichni nás posílají k Ardabilu. Na¹tìstí to není daleko, je to malé mìsteèko v horách tak øeknìme 200km odsud z Arasu. Mìníme smìr jízdy. Ardabil je krásné mìsto, ale nás tu èeká druhé obrovské zklamání.

„U¾ je zima, teï v¹ichni nomádi se pøeci stìhují do Parsabadu“, øíkají nám na ka¾dém rohu.

„Je mi líto, nemù¾u pomoct“, je spolu se mnou zklamaný i Yoseph, moje dobrá taxikáøská du¹e.

Noc v ardabilském hotelu je tì¾ká jako deka. Ráno jsem rozhodnut se pøeci jen na jejich pastviny zajet  podívat. Kdy¾ nic, tak aspoò krajina kolem Ardabilu je okouzlující. Cítím hrozný smutek, ale aspoò se kochám výhledy po svazích.

 

A pak je v dálce spatøím. Zpoèátku to jsou jen malé teèky v pláni na obzoru. Je nutno mhouøit oèi, ale. Rozpoznávám stany, vidím i sloup dýmu. Ano, jsou to oni.

 

Na náv¹tìvì? Ne. Mezi svými.

Jistì, mohli jsme se splést. Dnes pùvodní koèovníci se pøeci jen ji¾ v dosti velkém poètu usazují, pøijímají od vlády svoji vlastní pùdu a  pomalu opou¹tí své zvyky. Inu jednadvacáté století a jeho modernosti. Ostatnì, kdo by si z nás pøál svítit petrolejkou jen proto, ¾e se v prùvodci pro Amerièany pí¹e, ¾e je to ¹ik. Jen¾e my mìli ¹tìstí. Nebyly to stany pastevcù, byli to opravdu Shahsevani. Daleko od cesty, aby nebyli ru¹eni. Vykládám svùj ba»oh a deru se pì¹ky po jediné vyje¾dìné stopì.  Ze stanù pomalu, klidnì vycházejí lidé. Shahsevani, ti „kdo milují ©áha“, si se mnou s úsmìvem podávají ruce. Vyhlá¹ená iránská pohostinnost je i tady, na konci civilizace, rituálem, který mne poøád okouzluje.

 

Dovolili mi, abychom si u nich postavil stan. Byli ú¾asní a neuvìøitelnì pohostinní, proto¾e mi nabídli místo hned vedle nejvá¾enìj¹í rodiny z osady. Sna¾ili se mi pomoci postavit moji horolezeckou kopuli, ale z tìch pr»avých trubièek, ze kterých se udìlá jedna velká a je¹tì se kroutí, byli úplnì paf a radìji to vzdali. Poøád mi nabízeli svùj stan a gestikulací se mne sna¾ili pøesvìdèit, ¾e v tak mròavém stanu proboha pøeci spát nemù¾u. Hergot, ¾e by to byli eskymáci a já navrch dostal i jejich ¾eny?  Ukecat jsem se nenechal. Na rozdíl od ko¾e¹in a kobercù na¹ich hostitelù jsem si na zem nafoukl svoji karimatku a u¾ jsem TADY. Mezi nimi a s nimi. Teï nìjak zru¹it ruce, nohy. Na¹tìstí je tu Jafir, mladý lovec a nejkrásnìj¹í mladík v osadì, který navíc znal i drobet anglicky. Zapla»bùh, v¾dy» já vlastnì taky umím anglicky jen pozdravit a po¾ádat o snídani. Ale tady ¾ádné help potøeba nebude.

 

Nejvìt¹í problém mám se psy. Kdysi mne jeden velikosti cigaretové krabièky kousl a já teï bojím i slova po-psa-t. A tihle ti vypadají víc ne¾ opravdovì. Jafir v¹ak nezklamal ani tady a sám jim ráèil vysvìtlit, ¾e i já ode dne¹ka patøím „k tlupì“. Jeho vysvìtlovací metody smìrem ke psùm by se v citlivé Evropì asi øe¹ily tlustými novinovými sloupky, které by krásná Bardotová za¹ti»ovala svým tìlem, tady to v¹ak nebylo téma ani vteøinu k uva¾ování. A navíc já mu byl tedy setsakra vdìèen. Stejnì v noci budu chodit na záchod do umìlohmotné fla¹ky.

 

Na rozdíl od v¹ech si vaøím na svém vaøièi venku. Ostatní mají své ohnì uvnitø stanù. Taky tam mají tepleji, zato já mám spacák. Oni jen koberce a ko¾e¹iny a deky. První veèer jsme v¹ichni sedìli venku kolem ohnì a pokou¹eli se rozprávìt. Moc jsem jejich vyprávìní nerozumìl, ale byli neuvìøitelnì uvolnìní, smáli se, gestikulovali a to ¹tìstí se pøeneslo i na mne. Ani jsem nepotøeboval pøeklad a tak jsem i Jafira nakonec odehnal. Nade mnou záøili ú¾asné hvìzdy, které v Praze nikdy neuvidí¹. Kolem nás bylo toti¾ hluboké ticho a èernoèerná tma s koncertem ú¾asné blikající oblohy. Shahsevani jsou svobodní lidé.

Shahsevanské umìní

V Evropì asi neznámìj¹ím shahsevanským rukodìlným výrobkem a bezpochyby  i nejvyhledávanìj¹ím pro svoji ojedinìlou umìleckou hodnotu jsou ruènì tkané koberce a pøedlo¾ky. Shahsevanské ¾eny je vyrábìjí za dlouhých zimních veèerù a ka¾dý z nich nese svùj obrovský kus práce. Koberce se v shahsevanských stanech pou¾ívají na spaní, k sezení èi jako ochrana pøed chladem. Pùvodnì ryze praktická èinnost se dnes stala vyhledávaným artiklem. O shahsevanských kobercích byly popsány stovky stran, které na tìchto kobercích zkoumají  v¹echno: poèet uzlù, vlákna, vzory. Porovnávají se s jinými koberci jiných skupin, zejména kavkazských èi turkmenistánských (odkud prý podle legendy shahsevani pocházejí), ale tak trochu se v tìch vìdeckých pùtkách ztrácí to hlavní: jejich vzory jsou nádherné a okouzlující.

 

V táboøe. S ¾enami.

Pro¾ívám tu obyèejné dny. Ráno mu¾i odcházejí na pastviny spolu se svými stády. Na ¾enách le¾í starost o domácnost. Uklidit, pohrát si s dìtmi a navaøit. Hodnì navaøit, ale i upéct chléb èi stlouci mléko na máslo, sýry a výborné jogurty, proto¾e mu¾ové jsou velmi hladoví a velmi nevrlí. Ale to není pøekvapující. Já jsem taky hladový a to jsem se ¾ádným stádem nikam ne¹el. Je zajímavé ¾eny pozorovat. Vlastnì je dobré být mu¾em a jen si tak nìkde lebedit a povídat si s ostatními mu¾i. Práce ¾eny v tirehu, jak se tìch pár stanù nazývá, není vùbec snadná. Stálý kolobìh domácích prací. ®ádná lítost. Je nutné nanosit døíví. ®enská práce. Tak jdou a na svým ¹íjích táhnou hromady polen èi klestí. Je potøeba nanosit vodu a tak odcházejí se d¾bery na ramenou pro vodu. Stárne se tu rychle. Svoboda je tì¾ká. Je vykoupena tvrdou prací.

 

Ano, bì¾né dny tu jsou v¹ední. Jen nìkdy jsou zpestøeny náv¹tìvami obchodníkù. To jsou pak ¾eny ve svém ¾ivlu. Na nich je toti¾ starost o domácnost a ony jsou strá¾kynì rodinné kasy. Mnohdy a¾ po smrti se uká¾e, co vlastnì ¾ena dokázala zcela v tajnosti nashromá¾dit. Peníze je toti¾ tøeba v¾dy støe¾it. Táboøi¹tì jsou daleko od mìsta a pokud dojde k vá¾nému onemocnìní, je léèba drahá. A tak v komunitì je v¾dy alespoò jeden mu¾ a jedna ¾ena se znalostí temné magie, kteøí umí zaøíkávat proti silám zla. Víra v zlého ducha a mo¾nost uøknutí stále mezi Shahsevany pøetrvává, i kdy¾ dnes se vá¾e ji¾ spí¹e k náhlým onemocnìním èi k onemocnìním jako je tøeba rakovina. Mo¾ná jsou to mastièkáøi, ale jsou blí¾ ne¾ lékárna ve mìstì.

 

Ne v¹echny dny a veèery jsou stejné, naplnìné nejvý¹e klevetami ¾en. Pátý den jsem za¾il v tirehu pøíchod dvou ma¹tí. Pro ¹íity je Imám Alí nejsvatìj¹í postavou jejich historie, která je navíc pro Iránce postavou stále ¾ivou a stále pøítomnou. Není tedy divu, ¾e návrat dvou ma¹tí, neboli tìch, kteøí vykonali pou» do svatého mìsta Mashad k jeho hrobce, byl pro celou obec dùvodem k obrovským slavnostem. Z mìsta byla pøizvána kapela, na náklaïáku byl dovezen mulláh, ni¾¹í muslimský duchovní, aby slavnost mìla i nábo¾enský charakter.

„Døív“, naklonil se k nám Jafir, „mìla ka¾dá obec své zpìváky a muzikanty“.

Dnes zbyla a pøetrvala jen radost z barvitého vyprávìní starých legend. Zaèala nám noc plná tancù a zpìvu lidových písní. Celá obec dìkovala tìm dvìma zbo¾ným ma¹tím za vytr¾ení z v¹ednosti.


Na cestu. Domù.

Nenápadnì zaèíná druhý týden øíjna. Zima zaèala být pomalu v noci cítit. Je èas odejít na stará zimovi¹tì. K Parsabadu. Pøekvapily mne tøi nákladní automobily. Stìhování, døíve dlouhé pochody na koních a velbloudech plnì nalo¾ených ve¹kerým majetkem nomádù, dnes nahradila technika. Pøesto na nás zbylo balení. Na nákladních automobilech pocestují ¾eny a majetek. Zanedlouho ¾eny, dìvèata a malé dìti výskají na korbì. Na mu¾e zbývá pøevést stáda. Pìknì postaru. Tato malá skupinka má toti¾ málo aut, proto¾e jinak se pøevá¾ejí u¾ i stáda. Shahsevanové  vyrá¾í o pùlnoci. Je øezavý vzduch a zde na stráních, nièím neru¹eny, ú¾asnì svítí hvìzdy spolu s mìsícem v úplòku. Støíbrná záøe oblévá i stáda. Ticho a hvìzdy je kolem rozprostøeno jako svìtélkující pøikrývka. Slastná a py¹ná svoboda zní v u¹ích. Shahsevanové se vydávají na svou pou».

 

Já se vracím do Tabrízu. Tentokrát psi ne¹tìkají, naopak se nechají pohladit. Asi jsem tu nechal kus du¹e a ti psi to vìdí. Pokud to nevìdí oni, vìzte, ¾e já mám jasno.

 

Komente

wwwe Reagovat
123 Reagovat
leilei Reagovat
Yeezy Supply Reagovat
12 Reagovat
wwwe Reagovat
Yeezy Supply Reagovat
Partnersk weby: LastMinute dovolená | Dovolená na horách | Vandrování svìtem, fotogalerie | Dovolená Tunisko | Dálky.cz | Fotky s du¹í | Kréta