Informace o zemi
Organizované zájezdy
Fotogalerie Etiopie
Oblíbené trasy a programy (individuálnì)
Komunikujte s námi
Radek Burda fotograf
Kontakt

Faranji s.r.o.

podchod stanice metra Andìl
Na Kní¾ecí, Praha 5, 150 00



Neznámou Velkou zdí

Ka¾dý, kdo poprvé zavítá do Pekingu, musí zároveò nav¹tívit Velkou èínskou zeï. Jako v Paøí¾i Eiffelovku, jako v Øímì Koloseum. Jako v Ohrobci restauraci U Trojánkù. Dennì se k ní valí stovky a stovky autobusù. Myslím teï bohu¾el k té Zdi. Být to k Trojánkùm, bylo by to veselej¹í, mìl bych provizi. U zdi jsem ¾ádnou provizi nedostal, nebylo od koho. Naopak bych ji klidnì i zaplatil, jak jsem si to u ní u¾il. Asi snad právì proto, ¾e jsem nesedìl v tìch autobusech. A nevezl se na èínský Karl¹tejn spolu s tisíci dal¹ími dychtivými fo»áèky a videokamerkami a s naorganizovanou zastávkou na obìd a zasvìceným prùvodcovským slovem pod kropenatým de¹tníèkem nad hlavou. Svoji Zeï jsem si u¾il nehoráznì. Mìl jsem ji na¹tìstí jen pro sebe. Tajemnou a úchvatnou. Hrdou a vzdornou.

Olbøímí stavbu, pøed kterou se tají dech, ka¾dý z nás zná jako Velkou èínskou zeï. Tak ji známe tady u nás, tak jsme si ji nazvali. Èíòané sami ji dùslednì pojmenovávají „Dlouhou zdí“. Vìøte, ¾e pro to mají dùvod a ¾e opravdu mají být na co py¹ni. Její impozantní délka ji po dlouhá léta èinila legendární a opìvovanou. Její délka byla tisíckrát mìøena, krokována, aby bylo svìtu vydáno svìdectví. Pøesto se dnes, jen tak znièehonic, mýrnyx-týrnyx, natáhla je¹tì víc. Setsakramentsky je¹tì víc. Ta zvlá¹tní, monumentální zeï, která od konce sedmnáctého století nehnutì podøimovala a kterou neru¹il ani jeden stavitel, se náhle prohnula a natáhla v høbetu. Zázrak? Ach ne. Jen prokletá moderní technika a dvouletý státní èínský výzkum. Pomocí technologie GPS a infraèerveného záøení byla provedena nová a velmi peèlivá mìøení èínských vìdcù, díky nim¾ byly objeveny dosud neznámé horské a pou¹tní úseky. Takhle øeèeno, zní to vìdecky a su¹e. Pro Èíòany to byl ale ¹ok, o kterém se mluvilo zkraje tohoto roku po celé mìsíce. Z dlouho citovaných ¹esti tisíc kilometrù toti¾ najednou Dlouhá zeï povyskoèila na neuvìøitelných 8.851 km. Tajemný had, plazící se po èínských horách, zase o sobì dal vìdìt, a mrsknul svými ocasy. Jakoby bájná Zeï stále chtìla pøekvapovat, a tak si pro svùj ¾ertík vybrala leto¹ní jaro. I v jednadvacátém století je èas pro objevy, které mìní dávno poznané.

 

V¾dy ta Zeï chtìla být zajímavou.

 

Pøíkaz ke stavbì Dlouhé zdi dal První císaø roku 214 pø. n. l. Ten císaø Èchin ©´ Chuang-ti, který v roce 221 pø. n.l. sjednotil èínské státy v jednu øí¹i. Ve svém nejambicióznìj¹ím stavebním projektu se rozhodl spojit rùzné existující mìstské a státní hradby tak, aby vytvoøily jedinou dlouhou zeï, která by – spolu se svými pevnùstkami a strá¾ními vì¾emi - oddìlila èínskou civilizaci od jejich „barbarských“ severních sousedù. Pro zaji¹tìní dostatku pracovních sil neváhal na nehostinný sever násilnì pøesídlit statisíce rolníkù hlídané obrovským vojskem. Zároveò vydal naøízení uvalující povinnost na stavbì zdi i pro usvìdèené zloèince, neschopné státní zamìstnance a odvedence z celé øí¹e. V Èínì v¹e velké je bì¾né a nemo¾né je toliko obtí¾né. To je èínské paradigma, které je tøeba mít stále na zøeteli. Pro Evropu nepøedstavitelný a¾ neøe¹itelný úkol, jakým byla organizace stavebních prací, pøesun a zabezpeèení pùl milionu pracovních sil, se na úsvitì novodobých dìjin stal v Èínì skutkem. Zní to neuvìøitelnì, ale základ Dlouhé zdi, jeho¾ stavba vy¾adovala miliony a miliony pracovních hodin, stavba témìø bez mechanizace, byl dokonèen bìhem pouhých sedmi let. Sedmi let! A je¹tì jednou opakuji pro to opojení èíslovkou. Ano, sedmi let! Dìlníci museli sná¹et nelidské podmínky. Odhaduje se, ¾e pøi stavbì zdi pøi¹lo o ¾ivot na milion lidí. Neuvìøitelný výkone v oboru in¾enýrství a logistiky.

 

Dílo bylo ve svém základì dokonáno. Svìt civilizace a necivilizace byl oddìlen.


Dlouhá zeï je asi 8 metrù vysoká a 5 a¾ 6 metrù silná. To není ¾ádná imponující vý¹ka èi ¹íøka. Vlastnì by staèil jeden del¹í ¾ebøík na její zteèení. Av¹ak to, co vyvolávalo ten dìs dobyvatelù, byla její nekoneèná délka vlnící se horami, pøeru¹ovaná strá¾ními vì¾emi v¾dy plnì obsazenými svojí posádkou. Zeï byla zhotovována dusáním zeminy po tenkých vrstvách do pøipraveného bednìní a takto vytvoøené velmi pevné jádro pak bylo obezdìno. Jako materiál byly pøi budování Velké zdi poblí¾ Pekingu pou¾ívány vápencové kameny. Jinde to byla ¾ula a pálené cihly, na severovýchodì bylo jako materiál vyu¾íváno dubové, borové a smrkové døevo, v hornatých oblastech zase museli dìlníci ke stavbì vyná¹et kamení. V èásti, která procházela pou¹tí Gobi, se zase pou¾ívalo smìsi z oblázkù, tamary¹kù a vìtví. Vìt¹ina materiálù závisela na místních zdrojích, proto¾e Velká zeï zpravidla probíhá v obtí¾nì prostupném terénu po høebenech hor, a tak podle jakosti materiálu se zeï zachovala po del¹í nebo krat¹í dobu. Opìrnými body byly vì¾e, ve kterých se nacházely sklady munice a ubytovny pro mu¾stvo. Z vì¾í bylo mo¾né pøedávat si na dlouhé vzdálenosti zprávy. Poèet nepøátel byl urèován poèty kouøových, ohòových a zvukových signálù. V mingském období znamenal jeden kouøový signál poèet jednoho sta nepøátel, dva signály 500, tøi signály pøes 1000 nepøátelských bojovníkù. Ve své dobì Dlouhá zeï budila oprávnìnou hrùzu.

Z vý¹ky vypadá Dlouhá zeï jako ¹upinatý draèí høbet.

Mýtus o viditelnosti z vesmíru

Dlouho se tradovalo populární, ale nikterak podlo¾ené tvrzení amerického cestovatele Richarda Halliburtona z roku 1938, ¾e Velká zeï je jediným lidským výtvorem viditelným z Mìsíce. Pokud jde o pohled pouhým okem, Velká zeï rozhodnì není z takové vzdálenosti viditelná. Velká zeï je maximálnì 10 m ¹iroká a Mìsíc je vzdálen asi 380 000 km. Je to tedy pomìr 10m : 380 000 000m. Po úpravách dostaneme výsledek, ¾e Zeï lze vidìt stejnì jako èáru o tlou¹»ce 1 mm ze vzdálenosti 38 km. V otázce pozorování z kosmické lodi na nízké obì¾né dráze se názory rùzní. Není vylouèeno, ¾e za pøíznivého osvìtlení mù¾e pozorovatel s bystrým zrakem prùbìh zdi spatøit, ale kupøíkladu první èínský kosmonaut Jang Li-wej (Yang Liwei) prohlásil, ¾e Velkou zeï pøi pohledu z vesmíru nerozeznal. Tvrzení o její výjimeèné viditelnosti lze rozhodnì odkázat do øí¹e legend.

(Zdroj: Wikipedia)

Je nejdel¹í stavbou, jakou kdy èlovìk vytvoøil. Jako¾to obranná linie se stala symbolem „Øí¹e støedu“, jak Èíòané svou zemi nazývají. Tento pojem vychází z tradièních èínských pøedstav, podle kterých byla Zemì hranatá a v jejím posvátném støedu le¾ela Èína. Císaø pøedstavoval spojení mezi Nebesy, Zemí a èlovìkem. V¹e pak smìøovalo k jednotì a ke støedu, který reprezentoval sám císaø. Touto zdí se Èína uzavøela vnìj¹ím vlivùm a ztratila pojem o okolním svìtì na dlouhá staletí. Dlouhá zeï Prvního císaøe se táhla v délce pøes 6 000 kilometrù z provincie Kan-su (Gansu) na severozápadì a¾ k poloostrovu Liao-ning (Liaoning) na severovýchodì. Tajemství Èíny bylo pøed okolním svìtem neprody¹nì uzavøeno hluboko a¾ do na¹ich novovìkých dìjin. Oni se uzavøeli pøed námi a my jsme neznali je. Z daleké Èíny se k nám, do Evropy, nesly jen pøíbìhy a tajemné báchorky o daleké zemi. Benátskému kupci jménem Marco Polo, který do tohoto císaøství pronikl a dostal se a¾ k jeho srdci, a který o tom pøinesl svìdectví, se Evropa jen smála. O Zdi byly u nás zaznamenány mnohé pøíbìhy. Nebylo to zdaleka ale nic proti spoustì pøíbìhù, legend a bájí, který koloval Øí¹í støedu. Jako ka¾dé unikátní a v¹ednodennosti se zpìèující dílo, jako ka¾dý klenot stvoøený lidskou rukou, tak i Dlouhá zeï vytvoøila své legendy, které si èínský lid mezi sebou staletí vyprávìl.

 

Mao Ce-tung øekl: „Mu¾, který neslezl Velkou zeï, není pravý mu¾.“

 

V provincii Che-pej (Hebei) si dodnes lidé vyprávìjí pøíbìh vìrné man¾elky Meng «iang-nü (Meng Jiangnü). Její man¾el Fan Qi Liang musel tøi dny po svatbì nastoupit k nuceným pracím na Dlouhé zdi. ®ena si o nìj dìlala starosti. Pøi¹la zima a mu¾ se stále nevracel.  Meng «iang-nü sesbírala teplé obleèení a pøicestovala na staveni¹tì Dlouhé zdi. Tam se dozvìdìla, ¾e její man¾el Fan Qi Liang  zemøel a byl z rozkazu císaøe zazdìn. Meng «iang-nü  plakala den a noc. Její ¾al byl sly¹et daleko a byl tak hluboký, ¾e Velká èínská zeï náhle pukla a vydala kosti a orgány mnoha mrtvých mu¾ù. Meng «iang-nü plna ¾alu vlo¾ila své prsty do tìchto ostatkù a nechala z nich kapat krev, dokud její krev nezaèala proudit jedním tìlem. Paní Meng se setkala opìt se svým mrtvým mu¾em. Zpráva o vìrnosti Meng «iang-nü ¹la od úst k ústùm, a¾ se o ní dozvìdìl sám císaø. Paní Meng si dal pøedvolat. Jakmile ji uvidìl, byl uchvácen její krásou a zatou¾il se s ní o¾enit. ®ádná ¾ena se nesmìla protivit pøání císaøe. Meng «iang-nü mìla jen jedinou podmínku – chtìla pro svého mu¾e nechat vystavìt vysoký oltáø u moøe, kde by na nìho mohla vzpomínat. Císaø souhlasil. Pøi pohøební slavnosti Meng «iang-nü se vydrala na oltáø. Na oltáøi  se její srdce otevøelo a paní Meng císaøi v¹echnu jeho krutost vmetla do tváøe. Meng «iang-nü  se pak se svým mrtvým mu¾em v náruèí vrhla do moøe.  

 

V èásti Velké zdi zvané Tchaj Pching Èaj poblí¾ Chuang Ja Kuan se nachází místním dobøe známá Vdovská vì¾. Øíká se, ¾e pøi budování této èásti 12 vojákù pøi¹lo o ¾ivot. Jejich ¾enám, kdy¾ se tu stra¹nou novinu dozvìdìly, v ten samý okam¾ik puklo srdce. Na poèest 12 mu¾ù byla vztyèena strá¾ní vì¾ a srdce jejich ¾en tam byly zazdìny. Prý v tichých nocích je sly¹et jejich tlukot

 

U budovy Pchan «ia Kchou nachází se u pøehrady v provincii Che-pej, kam ústí podvodní Velká vì¾, v¹em místním lidem známé místo, které je nazýváno Si Feng kchou, Setkání ¹»astných úst. Za starých èasù se voják dlouho nevracel domù. Jeho otec jako smyslù zbavený ho hledal v¹ude. Náhodou se rozbìhl na kopec zvaný Songting Hill, kde jeho syn právì svaèil pod stromem. Oba byli tak ¹»astni a smáli se tak náramnì, ¾e oba naráz zemøeli od smíchu. Místo bylo pozdìji pøejmenováno na Setkání ¹»astných úst.

 

Na okraji Pekingu se nalézá slavná èást Velké zdi zvané Chuang Chua Ècheng (Pevnost ¾lutých kvìtù). Je pojmenována po ka¾doroèní záplavì ¾lutých kvítkù kvetoucích v létì, ale také podle známého pøíbìhu budování této èásti zdi v období dynastie Ming. Výstavba této èásti zdi zapoèala roku 1575 a dozorem byl povìøen generál Kchaj Cchaj. Podle úøedníkù øí¹e stavba trvala pøíli¹ dlouho a byla pøíli¹ nákladná. Kdy¾ generál Kchaj pøijel do hlavního mìsta oznámit ukonèení stavby, byl obvinìn z úmyslných prùtahù, arestován a neprodlenì s»at Intrikán¹tí ministøi namluvili císaøi Wan-li, ¾e stavitel Kchaj byl nedbalý a lhostejný. Stavba v¹ak stála a svìdectví generálova pøítele usilovnì volajícího svoji pravdu nahlodalo císaøovo svìdomí. Naøídil provést nová ¹etøení a zjistil, ¾e Velká zeï generála Kchaj byla postavena na velmi strmých svazích a ¾e byla obzvlá¹tì pevná. ©etøení neprokázalo ani jednu trhlinu, z které by mohla býti vysunuta cihla èi kamen, proto¾e pojivo, z kterého byla zeï budována, bylo posíleno polévkou s rý¾í. S vìdomím toho, ¾e tento projekt byl stvoøen s extrémnì vysokou kvalitou, nechal císaø vybudovat hrobku s náhrobkem pro generála Kchaj a na velkou skálu pod Velkou zdí nechal napsat nápis „Kovová polévka".

 

Ty pøíbìhy jsou nádherné a okouzlují po generace. Jejich krása byla u mnohých ji¾ nìkolikrát vetkána do filmù èi do knih. A ty, které snad je¹tì èekají na svého básníka, k svému zapsání jen jen svádí. Proto¾e vyprávìjí o Zdi, kvùli které miliony lidí z celého svìta pøicházejí do Èíny. Aby i oni si ochutnali tu èarovnou atmosféru nejdel¹í lidské stavby. Stavby, která stále fascinuje a láká. Jako nalákala i mne. Tajemná, mohutná, nezlomná. Zeï, která tu stojí odnepamìti a na vìky vìkùv stát bude.

 

Hrdý èínský symbol.

Jistì. S tou vìtou nelze polemizovat. Ka¾dý kdo nav¹tíví Peking, musí se zajet podívat i k Velké èínské zdi. Znal jsem ty legendy, které se k tomu ¹upinatému draku, roztahujícímu se po vrcholcích hor, vztahují. Vidìl jsem mnoho obrázkù té Zdi a asi o to více mne lákala. I já jsem si ji chtìl prohlédnout a dotknout se kamenù, které jsou pospojovány lidskou krví obìtovanou pøi její stavbì. Vìdìl jsem, ¾e jsem to té Zdi povinen, jen jsem nevìdìl kdy a jak.

 

Z ka¾dého rohu v Pekingu se na vás smìje jeden prodejce autobusového zájezdu k Dlouhé zdi. Nejsou dotìrní, jako je tomu v arabských zemích, jsou milí, usmìvaví, ale jsou bohu¾el v¹ude. V ka¾dém hotelu, kde jsou ubytováni turisté, je stoleèek s letáky na denní tour k slavné Zdi. V¹e samozøejmì na Pa-ta-ling (Badaling), který je mistrovsky upraven a kde je v¹e, co si turista ¾ádá. Bohu¾el opravdu v¹e. Dokonce i lanovku nahoru a skluzavku dolù tam pro bachraté udìlali.

 

Já mìl trochu výhodu. Pokoj, který mi zaøídila Xiuxiu, víla provázející mne Pekingem, byl v hotelu jen pro Èíòany. Jako Evropan jsem byl pro recepèní Mar»anem. Ani slovo anglicky ty holky dì¾urné neumìly, ale také mi tedy ani nic nenabízely. ®il jsem mezi nimi a s nimi na pokoji a v (úplném) pokoji. Do jejich srdcí se ve¹ly ve¹keré jazyky, a tak za chvilku jsem s nimi hovoøil a popíjel èesky. Horký jasmínový èaj byl stále dolévaný do mé pokojové termosky mojí hotelovou patrovou dùvìrkyní, v cenì pokoje èítající pár desetikorun byl i vlastní kartáèek, miniaturní zubní pasta, høeben a trepky. Na trepky nemohu zapomenout. Ty jsou v¹ude, stejnì jako ten skvìlý jasmínový èaj. Ale nikde ¾ádný náborèí na výlet na Pa-ta-ling. Ani ¾ádný leták. Nic, ticho, klid. Mimochodem, na Evropana v bìloskvoucích trepkách je ú¾asný pohled. Z pohledu Evropana zas musím øíct, ¾e èíòanka v trepkách je zpropadenì splnìný mu¾ský sen.

 

Moc jsem se ke Zdi chtìl dostat, ale moc jsem se chtìl vyhnout i v¹em místùm, které nabízí prùvodce. Pestrobarevným pletencùm výskajících výletníkù, kroutících se po hradbách. Masám turistù nakupujících odznáèky a ruèníky se Zdí vystupující z ranního oparu a s obrysy hor na pozadí. Bál jsem se toho v¹eho vyvolávání prùvodcù o hluboké historii této památky, aby posléze tím samým hlasem mi nebylo nabízeno leporelo nejpoutavìj¹ích zábìrù Novodobého divu svìta. Chtìl jsem zeï takovou, jaká pro¹la staletími a jaká se donesla do 21.století. Ne tu vymydlenou, naka¹írovanou s vypiglovanými obrannými bá¹nìmi podle hollywoodského mustru. Prostì tu s bájí, která se nechala rozplakat od paní Meng.

 

Zaøídit si výlet k Èínské zdi po vlastní ose není zase a¾ taková legrace. Taxikáøi jsou ¹ílení a jezdí jen k Badalingu. Mìstská ani jiná doprava tam nevypravuje ¾ádné spoje. Zase zlatá Xiuxiu. Sehnala minibus, sehnala znalého øidièe a na mnì bylo najít dal¹í lidi, kteøí pojedou se mnou, abych to vùbec byl schopen finanènì utahnout. Ona sama s námi nepojede, ale ¹ofér je skvìlý znalec. Nalezení spolucestujících bylo to nejmen¹í. Hostely jsou plné ba»ù¾káøù a nezávislých cestovatelù a vyrazit si k syrové Zdi je nabídka, která se neodmítá.

 

Vyrá¾íme èasnì ráno. Peking je obrovské mìsto a teï se stì¾í probouzí. Jedeme desítky kilometrù a stále jsme v Pekingu. Upravené asfaltové silnice, veøejné osvìtlení, v¹ude paneláky, v¹ude dosah mìstské dopravy. Hluboce se Èínì omlouvám. Pøijel jsem do ní s pøedstavou nesmírnì chudé zemì a v¹ude kolem sebe vidím rozsáhlé investice, nádherné ulice, nové èin¾ovní domy. I na kraji mìsta, kam turisté se nikdy nezatoulají. Podle prùvodce se Velká zeï prý témìø dotýká Pekingu. V Èínì „témìø“ znamená desítky kilometrù. S hrùzou zji¹»uji podle ukazatelù, ¾e jedeme na Badaling. Po v¹ech tìch pøípravách?

 

Zoufale kroutím hlavou. Opravdu je to brána do toho turistického ¹ílenství. Ale na¹tìstí jen brána. Jedeme dál. Podél Zdi pøeci. Transparenty s lákadly pro turisty mizí, výstavní silnice se promìòuje v obyèejnou, ale poøád je¹tì asfaltku. Motáme se mezi horami. Polykáme dal¹í kilometry, abychom pak najednou zatoèili do malé vesnièky. Bohem zapomenuté vesnièky, kde jsme úplnì sami. Nás pár ¹lapákù a ¹lapek.

 

Kousek nad námi se ten zázrak vlní. Jsem u cíle, pro který jsem udìlal tolik, abych ho mohl spatøit na vlastní oèi a v kráse nedotèené triky obchodníkù se sny pro texaské farmáøe. Jsem tu a jsem ohromen. Od nekoneèna do nekoneèna Zeï poskakuje po vrcholech. Drápeme se na ni po úzké kozí stezce, po které chodí toliko místní pastevci. Co vypadá jako ¾dibek, je prudký výstup do kopce. Za chvíli jsme zadýchaní, ale ¹lapat se musí dál.

 

Koneènì na zdi. Na mnoha místech se u¾ drolí, pøesto je stále neuvìøitelnì bytelná. Tolik neskuteèných století a poøád si lze na ni pøedstavit pochody strá¾í a køik velitelù sjednávajících poøádek. Teï se po ní houpeme i my. Chùze po Zdi je kupodivu docela obtí¾ná. Velká pøevý¹ení kopírující terén jsou docela vyèerpávající. A nìkdy její stav vy¾aduje u¾ i drobné horolezecké návyky. Pøesto je to neskuteèný zá¾itek.

 

Docházíme k jedné ze strá¾ních vì¾í. Nikde nikdo, jen nás asi osm lidí. Zdánlivì nikde nikdo. Byli jsme zmerèeni Rudou gardou. Za chvíli si nás jdou zkontrolovat. Strá¾ci vì¾e, strá¾ci ducha paní Meng. Vlastnì ani nic nechtìjí. Pøi¹li se podívat, kteøí ¹ílenci se sem vydrápali a pøi¹li si s námi popovídat. Strá¾it vì¾ je èest. Proto tuto èinnost konají dobrovolníci.  Jsou hrdi na svoji vì¾ a jsou ¹»astni, ¾e mohou z ní pozorovat okolní krajinu. Velebná krajina okolo. Na zdi jen my a její strá¾ci. Jsem ¹»astný. Jsem dokonale ¹»astný. Vlastnì jsem si ani nepøedstavoval, ¾e budu tu na Zdi tak ¹»astný!


Komente

leilei Reagovat
wwwe Reagovat
xiaoou Reagovat
Partnersk weby: LastMinute dovolená | Dovolená na horách | Vandrování svìtem, fotogalerie | Dovolená Tunisko | Dálky.cz | Fotky s du¹í | Kréta