Informace o zemi
Organizované zájezdy
Fotogalerie Etiopie
Oblíbené trasy a programy (individuálnì)
Komunikujte s námi
Radek Burda fotograf
Kontakt

Faranji s.r.o.

podchod stanice metra Andìl
Na Kní¾ecí, Praha 5, 150 00



S kozou na perónì


S kozou na perónì

autor: Radek Burda
oti¹tìno: Lidé a Zemì, 9/2008


Tohle bulharské povídání o koze a ¾eleznici vzniklo, kdy¾ jsem na perónì jednoho bulharského nádra¾í uvidìl kozu. Stála tam a prostì jen tak èekala na vlak. Zemì, kde si kozy jezdí vlakem, mne zaèala zajímat.



Emil Kojev je obyèejný prùvodèí. ®ije sám, rodinu nemá a celé dny jezdí na trase Petriè–Sofie. Kontroluje a cvaká jízdenky. Zamìstnání je to pìkné, ale vy¾ít z platu pro státního zamìstnance se nedá. Musí nastoupit je¹tì trocha vlastní aktivity. Jako ka¾dý Bulhar z téhle podhorské oblasti pod nádherným Pirinem má svoji farmu. Ve skuteènosti je to vlastnì jen pár koz a slepic.

Teï se vrací z trhu v Blagoevgradu, kde si koupil dal¹í kozu do své farmy, nebo spí¹ farmièky. Tam jsme se i potkali. Na nádra¾í, právì kdy¾ ji vezl k jejím novým kamarádkám. Chlubí se, jak ji poøídil levnì, je¹tì na pálenku mu trochu zbylo. Prostì se chlubí jako ka¾dý sedlák. Teï si ji veze domù a jak jinak ne¾ vlakem. V¾dy» je ajznboòák a má re¾ijku, navíc ho tu ka¾dý zná. Pøece nebude utrácet za auto, kdy¾ má plat jen nìco kolem tøí set eur. Ostatnì, i kdyby snad jízdné zadarmo nemìl, stejnì by se mu vyplatilo jet vlakem. Tak smì¹né ceny za jízdu vlakem snad nenajdete u¾ nikde v Evropì.



Nové èasy na staré ¾eleznici

Ale i tady v Bulharsku se kupodivu cosi mìní. Je¹tì pøednedávnem by prostì jel jen s kozou a basta.

Teï na nás dìlá významné „p¹¹t!“, proto¾e vozit kozy vlakem je teï u¾ zakázáno dokonce i v Bulharsku. Chvilku spolu popíjíme na perónì a pak spoleènými silami rveme kozu na záchodek. Koza meèí jak urvaná, zastavila se na tøetím schodì. Nakonec se na¹í spoleèné hrubé síle podvoluje a jen kousek provázku na klice dveøí od záchodku dává tu¹it, ¾e je nás ve vagónì o jednoho víc. My si mezitím povídáme. O ¾ivotì, o politice a tak. Obyèejné vìci.

®e koza je dùle¾itìj¹í ne¾ politika a ¾e byl u nás v osma¹edesátém. O tom mi povídají snad v¹ichni Bulhaøi, které jsem potkal, ale kupodivu na tanku z nich nesedìl ani jeden. Asi tehdy byla nìjaká srpnová turistická invaze.

Poèet zamìstnancù, jako je Emil Kojev, je dnes na drahách výraznì men¹í, ne¾ býval, kdy¾ ¾eleznice byla výkladní skøíní re¾imu Todora ®ivkova. V té dobì byla ¾eleznice zbraò proti imperialistùm, politický nástroj, o kterém se rokovalo na nejvy¹¹ích grémiích a který nízkým jízdným udr¾oval prosté obyvatelstvo v mírné apatii. Do ¾eleznice se tehdy investovaly velké sumy a výstavná nádra¾í a mohutné vlaky budily zdání mocné, fungující øí¹e.


Jen¾e pak ¾íla vyschla. Vyschla dávno pøed zmìnou re¾imu. U¾ v osmdesátých letech zaèal zpívat vítr v mnoha okenicích mnohých nádra¾í. Zmìna re¾imu na tomto stavu nezmìnila nic. Jen odhalila ve v¹í nahotì ten neskuteèný rozpor mezi cenou jízdenky a nutností ohromných prostøedkù, které jsou potøeba jen na prostou údr¾bu. Dnes je bulharská ¾eleznice fungující skanzen. Lidé si na levné jízdenky zvykli tak, ¾e aè dnes je bohatství ¾eleznic pryè, musí se jezdit za pár gro¹ù dál. Tak¾e se jezdí. Ale pohádky je konec. Budovy jsou vybydlené, vlaky vypelichané a lokomotivy otluèené. Ale kdy¾ na to pøistoupíte, jezdíte neskuteènì levnì. A kupodivu i pøíjemnì.

Ti lidé, kteøí na ¾eleznici zùstali, dìlají v¹e pro to, aby se jezdilo, jak se má. Vlaky jezdí kupodivu docela pøesnì. Pravda – pomalu. Neuvìøitelnì pomalu. Na¹tìstí v Bulharsku nikdo nespìchá. A po dlouhé cestì, tøeba úzkokolejkou ze Septemvri do Banska, se mù¾ete do sytosti kochat pohledy z okna.

A kdy¾ u¾ pojedete v Bulharsku vlakem, nezapomeòte se podívat, kdo ¾e vás to po kolejích vlastnì táhne. Bì¾te si prohlédnout lokomotivy. Máme toti¾ být na co py¹ní. Vìt¹inu hlavních tratí dodnes obsluhují na¹e ¹kodovácké stroje. Pravda, dámy jsou to ji¾ tro¹ku obstaro¾ní, ale jezdí poøád spolehlivì. Zlaté bulharské ruèièky doká¾ou pøi opravách nemo¾né.

Nesmrtelný stroj

K dodávkám strojù z na¹í republiky se vá¾e i nejú¾asnìj¹í ¾eleznièní pøíbìh, jaký jsem sly¹el. Na poèátku sedmdesátých let byly do Èeskoslovenska dodány dva stroje z Ruska.

Kdy¾ najezdily zhruba tøi sta tisíc kilometrù, byly v roce 1975 po zásluze odstaveny, proto¾e na jejich opravu si nikdo netroufal. A tak byly zru¹eny a vyøazeny. V roce 1976 ov¹em pøijela do brnìnského depa delegace z Bulharska, která si dvou dieselových obrù v¹imla, a i kdy¾ pùvodnì pøijela kvùli úplnì nìèemu jinému, hned je koupila. Slavnostnì si je odvezli domù. Doma ov¹em zjistili, ¾e obì èeské lokomotivy jsou znaènì nekompletní, a tak z nich v roce 1983 smontovali jediný provozuschopný stroj, kterému bylo na poèest Velké øíjnové socialistické revoluce pøidìleno krásné a dojemné oznaèení 07.1917. Oblékli ho do slu¹ivého atypického modrého nátìru a nechali jezdit. Takto vyparádìná byla lokomotiva vyu¾ívána a¾ do konce 90. let minulého století. Pak ji odstavili. Tentokrát prý u¾ nav¾dy. Jen¾e nikdy neøíkejte nikdy, ani kdy¾ jde o lokomotivu. Tahle dvakrát odstavená veteránka se v roce 2002 doèkala svého druhého znovuzrození a – jezdí dodnes.



Host do vlaku…

Bulharské ¾eleznice prostì jsou, jaké jsou. Pùsobí trochu jak po atomovém výbuchu, v èekárnách stojíte, proto¾e ¾idlièky chybí, ale zas na druhou stranu, za ty peníze dostanete zá¾itkù víc ne¾ dost. Není to opravdu jízda v na¾ehleném obleèku, ale co. Bulharùm to nevadí a ti turisté s batohy, ke kterým jsme patøili i my, také nebyli chlapci ze ¾urnálu. Kdy¾ nespìcháte, je jízda v bulharských ¾eleznicích potìchou. Jedete dlouhé hodiny nádhernou krajinou a navíc si s ka¾dým bájeènì popovídáte. Kolem vás ve vlacích proudí postavy a postavièky. Snìdá bulharská okatá dìvèata obleèená jako z Tuzexu, na ¹teklech „podle poslední módy“ a s odhaleným pupíkem. Prùvodèí se starou ko¾enou bra¹nou. Partièka cikánù, která se právì stìhuje za prací. Tesaø vyznávající pohodlí víc ne¾ spoleèenskou upjatost a nerozpakující si sundat ko¹ili. Proè ne. Ti v¹ichni jsou tu doma. A v¹ichni ¾ijí své bájeèné bulharské pøíbìhy.

To my jsme tu jen hosty, i kdy¾ sedíme v tak dùvìrnì známých vagónech a táhne nás ná¹ ¹kodovácký motor. Je to Balkán, to je pravda. Ale je nám dùvìrnì znám, proto¾e zas tak daleko a vysoko jsme neulétli. Ne, opravdu, jsme tu jen hosty, a pokud se s pochopením a pokorou díváme kolem, tak i spokojení hosté.



Bulharská ¾eleznièní minulost

První tra» na trase Ruse–Varna byla otevøena ji¾ v roce 1866. Tedy jen chvilku poté, co ctihodný gentleman George Stephenson otevøel roku 1829 svoji premiérovou kolejovou dráhu na trase Liverpool–Manchester, která celé to vláèkové ¹ílenství odstartovala. I v Bulharsku tra» stavìli brit¹tí technici spolu s britskými in¾enýrskými spoleènostmi. Ji¾ o sedm let pozdìji, roku 1873, se Bulharsko vlakem spojilo s Osmanskou øí¹í a 1. srpna 1888 byla v Sofii otevøena budova hlavního vlakového nádra¾í. Hlavními architekty této budovy byli èe¹tí architekti Antonín Koláø a Václav Pro¹ek. Význam ¾eleznice v dal¹ích desítkách let rostl. Dál se zahu¹»ovala sí» tratí. Dnes má tato balkánská zemì 4300 km ¾eleznic a na 180 tunelù v horách, které tady tvoøí celých 60 procent území. Od ¹edesátých let se samozøejmì elektrifikovalo a pøecházelo se na moderní dieselové lokomotivy. Význam a slávu odvìtví dosvìdèuje i existence zvlá¹tního ministerstva ¾eleznic, po¹t a telegrafù, které bylo ustaveno poprvé v roce 1912. No a samozøejmì také mají v Bulharsku od roku 1950 slavnostnì vyhlá¹ený a ka¾doroènì oslavovaný Den ¾eleznièáøù.



Komente

Krasa Reagovat
Partnersk weby: LastMinute dovolená | Dovolená na horách | Vandrování svìtem, fotogalerie | Dovolená Tunisko | Dálky.cz | Fotky s du¹í | Kréta