Informace o zemi
Organizované zájezdy
Fotogalerie Etiopie
Oblíbené trasy a programy (individuálnì)
Komunikujte s námi
Radek Burda fotograf
Kontakt

Faranji s.r.o.

podchod stanice metra Andìl
Na Kní¾ecí, Praha 5, 150 00



Vlakem po Indii

„Hú, hú, jede vláèek do Saint Luis.“ Pamatujete? Takhle si prozpìvoval se svojí láskou Cindy (asi Crawford) legendární Méïa Béïa, co nebohým turistùm pojídal sendvièe, a pøi svém romantickém zpìvu romanticky pelá¹il noèní krajinou. Tenhle pøíbìh se kdysi stal v Americe a byl jako malovany. V Indii je to malièko jinak. A pøeci je to také malovaný pøíbìh.

Je to nìkolik mìsícù stará událost a je vybraná jen náhodnì. Podobných pøípadù jsou desítky. Indická policie v nedìli oznámila, ¾e do¹lo ke srá¾ce autobusu a vlaku na nezabezpeèeném ¾eleznièním pøejezdu v severní èásti Indie. Jak informuje singapurský list Straits Times, nehodu nepøe¾ilo nejménì 11 lidí. Podle místní policie pøevá¾el autobus svatebèany, kteøí se vraceli domù z hostiny. Na nezabezpeèeném ¾eleznièním pøejezdu se autobus pøeplnìný lidmi støetl s projí¾dìjícím vlakem. Strojvùdce nestaèil ani zahoukat. Ne¹tìstí nepøe¾ilo 11 lidí. Dal¹ích 22 lidí bylo zranìno a ¹est z nich je ve vá¾ném zdravotním stavu. K nehodì do¹lo v noci na nedìli ve státì Uttar Pradé¹ pøibli¾nì 250 kilometrù severnì od hlavního mìsta státu Uttar Pradé¹ Lucknow. Pøedstavitel místní policie D¾agdi¹ Singh uvedl, ¾e øidiè autobusu z místa nehody utekl. Policie po nìm pátrá. Dopravní nehody se smrtelnými následky jsou v Indii èasté. Mezi nejèastìj¹í pøíèiny patøí stáøí vozidel a jejich ¹patný stav, pøetí¾ení vozidel a také bezohledný zpùsob jízdy.


Pro Ánanda Mirgu je dne¹ek slavnostním dnem. Tedy nikoli slavnostním ve smyslu povzneseným k slávì, ale je prostì zvlá¹tní. Mimoøádný. Pøed tøemi mìsíci koupil jízdenky na vlak z Keraly do D¾ammú, kde chce strávit se svými nejbli¾¹ími po letech dovolenou. Slou¾il tam kdysi v mládí jako voják a teï se chce na ta místa vrátit. Èeká ho nìkolikadenní, témìø 3.000 km dlouhá cesta, na kterou se vydává s celou svojí rodinu. Pro srovnání je vzdálenost Kerala-D¾ammú asi tak daleko, jako kdybyste jeli na jeden zátah z Prahy do Londýna a zpìt. A to, prosím, není cestou ¾ádný trajekt, tak¾e není kde vystoupit a kde si protáhnout klouby. Poøád jen vlak, poøád ve vlaku. Jeho cesta právì dnes zaèíná. I kdy¾ v pravém slova smyslu vlastnì zapoèala pøed tìmi tøemi mìsíci. Koupì jízdenek je pro Indy velké dobrodru¾ství.

Mì èeká cesta podstatnì krat¹í. Jedu z Keraly jen do Bombaje na oslavu boha Gané¹e. Slovo krat¹í je ale tro¹ku eufemismem. Cesta vnitrozemím pøes hory – podle prùvodce s jednìmi z nejkrásnìj¹ích vyhlídek z vlaku – mi bude trvat 30 hodin. Na rozdíl od Ánanda si kupuji jízdenku a¾ témìø pøed odjezdem. Indie je zemì s miliardou obyvatel. V¹echno je v ní pøeplnìné tak, ¾e v¹echno tu pøetéká, kupí se a kvasí. A samozøejmì, ¾e i vlaky pøetékají Indy. To, ¾e já si mohu koupit jízdenku a¾ za pìt minut dvanáct, je zpùsobeno speciální cizineckou kvótou, která v ka¾dém vlaku vyhrazuje nìjaká místa pro nás, cizince. Ve vybraném vlaku mi na mne u¾ nezbylo lù¾ko. Musím si koupit jen lístek, který mne opravòuje vstoupit do vlaku. Moc tomu nerozumím. Místo ve vlaku nemám, ale pøesto mohu do vlaku nastoupit. Prosím o vysvìtlení. Opakují mi to asi tøikrát. Podle instrukcí intendanta mám na perónì vyhledat konduktora, který mi nìjaké místo najde. V pøekladu to zní asi takto: Sna¾í se mi sdìlit, ¾e i kdy¾ místo není, tak a» se prý nebojím a nastoupím do vlaku, ¾e u¾ to tam pak nìjak prùvodèí vyøe¹í. To nevypadá dobøe. Èeká mne den a kus jízdy ve vlaku, kde nemohu sedìt. A zapomnìl jsem si koupit pití a jídlo na cestu.

®eleznièní sí» v Indii je velmi hustá. S velkou tradicí sahající a¾ do roku 1832. Indické ¾eleznièní spoleènosti roènì pøepraví pìt miliard cestujících. Doprava vlakem je levná, pohodlná a aè na evropské pomìry nesnesitelnì pomalá, poøád èasto daleko rychlej¹í ne¾ autobusová pøeprava po ¹ílenì rozbitých místních silnicích. Samá pozitiva, ¾e? Vlastnì to v obecnosti pozitivní je. ®eleznice v Indii ¹lapou jako hodinky a skuteènì plní to, co bychom od nich èekali. Jezdí a vozí. Dostanete se tam, kam potøebujete a chcete. Pøesto tu jedno ale je. Nìkdy toti¾ ne. Nìkdy nedojedete. Obèas. Jen¾e kdy¾ to „nìkdy“ nastane, pí¹í o tom v¹echny svìtové deníky. Problém je bohu¾el v tom, ¾e indické ¾eleznice praskají pøepravovanými lidmi ve ¹vech a zároveò mají nejvìt¹í ¾eleznièní nehodovost na svìtì. Poèty mrtvých, poèty zranìných jsou tu dechberoucí. No posuïte sami, tady je výbìr z nehod jen za posledních pár let.

13.únor 2009. Dvanáct vagónù Coromandelského Expresu se vykolejilo brzy poté, co vlak opustil vlakovou stanici D¾ajpur ve státì Orissa. 15 mrtvých, 140 zranìných. Je zajímavé, ¾e k nehodì do¹lo jen nìkolik hodin poté, co se ministr ¾eleznic pan Lalu Prasad Yadav holedbal o zvý¹ených bezpeènostních opatøeních na indických drah.

1. prosinec 2006. V Biharu se zøítil 150 rokù starý Bhagalpurský most, který byl právì opravován. Pod mostem právì projí¾dìl superrychlý vlak. 35 mrtvých.  Vysoký poèet mrtvých byl zejména proto, ¾e minimálnì 50 lidí se dopravovalo na støe¹e vagónù.

11. èervenec 2006. Pøi sérii bombových útokù na vlakové spoje v Bombaji zahynulo pøinejmen¹ím 200 lidí.

2. srpen 1999. 268 mrtvých a 359 zranìných pøi støetu Awadh-Expresu a Assam Brahmaputra Mail v Gaisalu.

26. listopad 1998. Více ne¾ 200 lidí umírá pøi srá¾ce expresu D¾ammú Tawi Sealdah a Golden Temple Mail, kdy¾ se vykolejilo celkem 9 vozù. K ne¹tìstí do¹lo poblí¾ mìsta Ludhiana.

 

Na druhou stranu a na ospravedlnìní ¾eleznice je poèet úmrtí na ¾eleznicích podstatnì ni¾¹í, ne¾ pøi ïábelských jízdách autobusù po rozvrzaných silnicích. Nízký je na¹tìstí i vzhledem k poètu pøepravených cestujících. Ale vyprávìjte to lidem. Statistika je mr¹ka. Ka¾dý lidský ¾ivot je jedineèný. A lépe se vypráví pøíbìh lidí, kteøí pøi tìchto hrozných ne¹tìstích mají své tragické osudy, ne¾ o jednotlivých úmrtích na silnicích, které pr¹í stále. Lidé tady, jako i v¹ude jinde na svìtì, vnímají dopravní katastrofy se stovkami mrtvých daleko více emotivnìji.  Obchod se ¹patnými zprávami kvete lépe u rozbitých vlakù ne¾ u jednotlivých dopravních nehod.


Nastupování do vlaku funguje v Indii tak, ¾e zavítáte na perón dlouho pøedtím, ne¾ vlak má na stanici pøijet. Najdete si nìkde na sloupì vyvì¹enou dlouhatánskou plachtu se jmény cestujících a tam se pokusíte vyhledat své jméno a dozvíte se místo své postele. Kdy¾ máte jen vstupenku do vlaku jako já, musíte se modlit, ¾e nìkdo nenastoupil nebo cestu stornoval a ¾e vás tam poèítaè staèil zaøadit. ®e tedy patøíte i vy mezi ¹»astlivé, co mají postel. Pro tyto vylosované je jiný sloup. A na nìm seznam zvaný waiting list. Stejnì dlouhý i del¹í ne¾ ten pøedchozí. To se mne ale netýkalo. Já tyhle kilometry jmen ani nemusel proèítat, v¾dy» jsem si jízdenku kupoval pøed hodinou. Mým úkolem je najít konduktora. Indické vlaky jsou dlouhé. Øekli bychom jak Lovosice, ale tomu by tu v Indii nikdo nerozumìl. Lovosice jsou pro nì jen pr»avá vesnièka. Nìkdy má vlak zpo¾dìní deset minut jen proto, ¾e pøíli¹ dlouho projí¾dí nástupi¹tìm, ne¾ v¹echny ty vagonky je schopen zaparkovat. Konduktorù je ve vlaku málo. Nastupuji nazdaøbùh, snad ho najdu. V¹ude jsou stovky cestujících. Ka¾dé místo je obsazeno, na sedaèkách pro tøi se sedí po ètyøech a¾ po pìti. Ono to Indùm ostatnì jde. Jsou drobní. Kdy¾ se pøi¾enu já se svým stolitrovým kletrem, pùsobím jak zjevení z jiné planety.


Ánand Mirga má tøi dcery, jednoho chlapce a svoji ¾enu. Do vlaku nastupuje rozvá¾nì. Na nádra¾í se na rozdíl od toho rozjíveného Evropana, který to z mìstského autobusu vyklusal pì¹ky, nechal dopravit taxíkem. Jako hlava rodiny rozdává moudré pokyny. Dcery se ¾enou hlídají zavazadla, malý Prabhu jde je¹tì koupit pití na cestu. Ánand vyrá¾í koupit noviny s co nejvíce sudoku. Nìkolikrát kolem nìj pøejde zmatený a viditelnì nervózní bìloch s vlajícími vlasy, oblo¾ený ba»ohem. Trochu pobavenì a trochu zvìdavì ho pozoruje. Je rád, ¾e se na tu cestu vypravil. Sliboval si ji léta a teï se na ni tì¹í jako malý kluk. Ve vlaku má jejich rodina celou kóji pro sebe. Vlak se pomalu rozjí¾dí a z Ánanda spadly i poslední kousky stresu. Jede na dovolenou.


Nikdo mi nedoká¾e øíct, kde prùvodèího najdu. V¹ude pøekraèuji samé konèetiny, kolem ta¹ky, hluk. Tøicet hodin ve vlaku na stojáka? Trochu mi stra¹í ve vì¾i. Koneènì jsem toho konduktora na¹el. Posílá mne do vagónu sedm, ¾e za mnou pøijde, a¾ nìco najde. Ale ¾e je vlaková sezóna a ¾e tedy neví. Vzdávám to. Schlíple se proplétám mezi tìly a plou¾ím se do sedmièky. Vypadá to, ¾e tady v Indii sedmièka není ¹»astné èíslo. Vrhám se do kóje, kde sedí jedna rodina a vesele ¹tìbetá. ©plhám se po ¾ebøíku a¾ pod strop k ventilátorùm. Je mi jedno, ¾e nemám jízdenku. U¾ jsem unavený a mám v¹eho dost. Ánand si mne s úsmìvem prohlí¾í. „To je ten blázen, co tak zmatenì pobíhal po nástupi¹ti“, takhle pøesnì jeho tváø vypadá. Sedí s celou rodinou dole pode mnou, lù¾ka zatím sklopená.

„Kam jedete? Odkud jste?“, pr¹í na mne bì¾né otázky. Tady je ale jejich úèelem a cílem nakonec zjistit, jestli mám na Ánandovo místo koupenou místenku. Pøiznávám se, ¾e nemám. ®e mi slíbili, ¾e mi tu nìco najdou, ale ¾e se to nikam nehýbe. Jeho reakce je neuvìøitelná. Oèi se mu li¹ácky smìjí a øíká, a» se nebojím, ¾e to nìjak a hlavnì dobøe dopadne. Ale teï ¾e musím slézt, jinak ¾e budu platit pokutu za neoprávnìnì obsazené místo. Jdu mezi nì. Je to skvìlá rodina. Povídáme si o v¹em mo¾ném. Je in¾enýr pøes poèítaèe, tak¾e místní ¹lechta. Pøichází èas na jídlo a jako správná hlava rodiny rozdìluje Ánand práci. Jako zázrakem se z útrob uzlù, které sebou mají, objeví kastrùlky s pøipraveným jídlem. Man¾elka pøipravuje porce, dcery krájí zeleninu. Tro¹ku se stydím a alespoò nabízím horalky pro drobo». Kolem nás v ulièce neustále pobíhají malí pikolíci s uvaøenými dobrotami na prodej, ale kdy¾ chci natáhnout ruku a objednat si, dostávám svoji porci od Ánanda. Je skvìlá, i kdy¾ samozøejmì, jak je tu zvykem, chu»ovì ostrá jak èepel ze saracénské oceli.


Jako bych byl èlenem rodiny. Vyprávím mu o svém ©rínagaru, jaké jsem tam mìl zá¾itky, on zas dává do placu svoji vojenskou zku¹enost v té zkou¹ené oblasti, která se døív nazývala Benátkami východu. Zvu ho do jídelòáku, proto¾e jídlo zde pøipravované je opravdu skvìlé. A pro mne jako pro fotografa je to neskuteèný zá¾itek. Mám Indy moc rád. Veèer si jeho ¾ena bere Prabhu k sobì, zavinou se do spoleèné deky, a já dostanu celé lù¾ko nahoøe. Moje cesta a moje noc je královská. Vedro zahání rozvíøený vzduch z ventilátorù. Ti, kdo jako já nemìli to ¹tìstí, spí v¹ude mo¾nì. V ulièce, mezi vagóny, najdete je i na záchodcích. Vagóny zde, v ni¾¹ích tøídách, jsou jen otevøenými kójemi, tak¾e ka¾dý na ka¾dého vidí. Ka¾dý s ka¾dým se vítá. Rozdíl od jednièky je jen v klimatizaci a povleèení. Zato tam ztratíte ten kontakt s lidmi. Nechápu, jak mohou evropské cestovky strkat své klienty do jednièek a zabíjet jim tu neuvìøitelnì barevnou Indii.


Leto¹ním hitem Oskarù byl snímek skotského re¾iséra Dannyho Boylea u nás uvádìný pod názvem Milionáø z chatrèe. Snímek, který vychází a který hovoøí o dne¹ní Indii. Nikoli o zemi velkých èísel jak se doèítáme v novinách, nikoli o zemi z  pohledu bílého sáhiba okouzleného starými pøíbìhy a skvostnými památkami. Ten film mluví o Indii jejíma oèima pøilepenýma k zemi. Úplnì a¾ dolù, kde èasto se nachází bahno, ve kterém v¹ak rostou nádherné kvìty. Mluví o zemi plné snù a tu¾eb. Nikoli nepodstatná èást tohoto snímku se odehrává v indických vlacích, kde hlavní hrdinové ¹plhají po okéncích a èórují jídlo z okének. Ten podivnì nervní snímek plný ¾luté barvy je snímkem, který pøesnì obkresluje mùj pocit z dne¹ní Indie. A v tom filmu vidím sebe v indických vlacích. Je to skuteènì film plný Indie. Kdo opravdu jel indickým vlakem, tam mezi Indy, nikoli uzavøený v módních kajutách luxusních tøíd, ten za¾il Indii z Milionáøe.


Ná¹ vlak pomalu vjí¾dí do Bombaje. Z transistoráku, který je tu poøád je¹tì velmi obvyklým pøístrojem, se dozvídáme, ¾e v provincii D¾ammú jsou opìt nepokoje, které si vy¾ádali obìti mezi civilním obyvatelstvem. V Dillí dnes bohu¾el do¹lo k sérii pumových atentátù na místních tr¾i¹tích. Celá zemì je v ¹oku. Poèet mrtvých dosáhl èísla 18. Rádio hlásí, ¾e vzhledem k zaèátku festivalu boha Gané¹e, se vláda obává pøenesení útokù i do mìsta Bombaj. Ampliony na perónì hlásí název mého cílového mìsta, které mne vítá. Bombaj mi otevírá svoji náruè.

To je Indie dne¹ních dnù. Ánand mi mává z okénka. Jeho rodinu èeká je¹tì neuvìøitelná porce kilometrù.

Komente

wwwe Reagovat
Yeezy Supply Reagovat
123 Reagovat
leilei Reagovat
12 Reagovat
Yeezy Supply Reagovat
wwwe Reagovat
xiaoou Reagovat
Yeezy Supply Reagovat
chunfen73 Reagovat
qiuling79 Reagovat
darryl Reagovat
wuyan37 Reagovat
Partnersk weby: LastMinute dovolená | Dovolená na horách | Vandrování svìtem, fotogalerie | Dovolená Tunisko | Dálky.cz | Fotky s du¹í | Kréta